Medvědice Marta

Loni v létě měli rodiče nějaké vyřizování v Kladně. A mě vzali s sebou. Nechtělo se mi. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem jel.

Zašli jsme i do zámeckého parku. Panda velká je panda velká... Ale když není, tak i náš evropský medvěd hnědý mi udělal radost.

Napřed to vypadalo, že žádná medvědice ani nevyleze. (Mají dvě, matku a dceru, původně z ukrajinského cirkusu.) Ale měli jsme nakonec štěstí. Přišel pán s košíkem mrkve. Zavolal: "Martičko!" A měl jsem medvědici na tří metry od sebe.

Není asi slušné pozorovat, nebo dokonce fotografovat, někoho bez jeho souhlasu. Ale ona si mě vůbec nevšímá. Je na lidi zvyklá...

No, tak si všimla... Snad si nemyslí, že jí to chci sníst? Já mrkev fakt nemusím... Nebo má chuť na mě?

Jsou ty dráty dost silné? Martičko, já bych Ti nechutnal!

Mám Marty plný mobil. Fotografoval jsem ji snad hodinu. Doufám, že se jí daří dobře. Jestli ještě někdy pojedeme do Kladna, určitě se na ni zase přijdu podívat.

Svět je plný medvědů. Svět je krásný!