Bohatství obecně

avatar

No, když píšete do zásoby, tak se Vám občas stane, že něco zvěřejníte až s křížkem po funuse...

Tak jistě. Nejdůležtější je to bohatství, které si člověk hromadí v nebi, kd nekazí rez a nežere mol. Ale necítím se být povolán za apoštola, proroka či učitele, tak se soustředím na bohatství pozemské v čistě materiálním smyslu. I když dobře spát díky čistému svědomí je k nezaplacení...

Tak si představme muže, který vlastníma rukama postaví dům. A bude si do něj zvát osoby druhého pohlaví. Ony si budou dům prohlížet. Která sezná, že dům odpovídá jejím představám, že tady by chtěla žít a vychovávat děti... A současně tou stavbou muž dokazuje svoji sílu, inteleginci, ochotu udělat něco pro rodinu. Zkrátka tam žena zůstane jako mužova manželka. Odporný, přízemní materialismus?

Tak přesně takhle to funguje u některých ptačích druhů. Jen si místo domu dosaďte hnízdo. U šelem zas musí být samec schopen zabrat a bránit teritorium. Vybojovat vůdčí postavení ve smečce... Kvůli potřebě zachování druhu a rodu, nejen z pudu sebezáchovy... Veverka si na zimu "syslí" svůj oříškový poklad. Přičemž jeho některé části ukryje tak důkladně, že už je ani neobjeví. I díky tomu roste les... Syslit... Mnoho živočichů si dělá zásoby. Hromadí své poklady. Aby přežili. Hovniválové... Neříkejte mi, že pes vyhrabe pro svou potřebu všechny kosti, které kdy zahrabal... Přesto má potřebu hrabat. Je to ošklivé a sobecké?

Netvrdím, že člověk se vyvinul ze zvířete. Spíš bych řekl, že byli stvořeni ze stejné hmoty, stejným výrobním postupem a byli stejně naprogramování. Člověk se vlastně odlišil jen přidáním trochy hardwaru a softwaru při finalizaci. Takže co je vlastní zvířeti, je většinou vlastní i člověku. Potřebu tvořit bohatství máme pevně zakódavanou.

Bohatství je pro nás odložená spotřeba. Když to je možné, děláme si zásoby na dobu hladovění. Jenomže ta doba se dnes dostavuje jen velmi zřídka... A potřeba hromadit v nás zůstává. Hromadíme.

Mimochodem. Docela se divím, že se ještě nepřelilo nějaké genderově orientované hnutí do přírody. Programy, které by se snažily o emancipaci samic u druhů, kde je dominantní role samce. Nebo se snažit zlepšit péči o mláďata u kukaček. Vysvětltovat šelmám, že napadat ve stádu mladé, staré a nemocné kusy je nečestné a nesportovní... Převádět masožravce na veganskou stravu a nutit slony respektovat chráněné stromy... No, to je mimo. Aspoň zatím.

Člověk lovec a sběrač si nemohl dělat velké zásoby. Byl stále v pohybu a zejména to nalovené podléhalo rychlé zkáze. Naopak u zemědělce byly zásoby otázkou života a smrti. Tady vzniká potřeba matematiky, abstraktního uvažování... Nepřizpůsobiví nepřežili. A radši víc! Víme snad, jak bude tuhá a dlouhá zima?

No a mít někde vedle obilí uložených pár bronzových ingotků... Ty se vždycky dají za něco k jídlu vyměnit. A dá se s nimi lépe utíkat. Obilí shnít může. Ingotkům úplné zkorodování v řádu let prakticky nehrozí. Lépe se ukládají a schraňují. Jen se také snáze kradou... Je potřeba pořádného "trezoru".

A po bronzových ingotech přicházejí další materiály... Diversifikace. Diversifikace všeho. Pěstovat různé plodiny. Málokdy se neurodí nic. Chovat různé živočichy. Ne všechny choroby se přenášejí mezidruhově. Schraňovat různé předměty. Ne všechny mohou ztratit na ceně...

A dům. A pole. Louky, sady, les, vinice, rybník... Podíl na obecních pastvinách, podíl na pivovaru... Akcie... Je to zvrhlé? Pomáhá nám to přežít. A dává pocit větší jistoty. I když absolutní jistoty nejsou na světě žádné...

A bohatství zvyšuje mužskou atraktivitu. Muslimská dáma bude raději čtvrtou manželkou starého, váženého muže, než mladého krásného chudáka, po jehož boku chcípnou její děti hladem... Nelíbí se Vám to? Když had na stromě sežere ptačí vejce, je to také ošklivé, že...

Teď si nevybavuji, kdo z nás to napsal. Že bude na smrtelné posteli raději myslet na svoje hezké zážitky než na milion v trezoru. No. Pokud se Vám zadaří to, co katolíci nazývají dobrou smrtí, tedy umírat církevně zaopatřen doma v kruhu svých blízkých, tak vědomí, že jsem dělal, co jsem uměl a mohl, abych zabezpečil svoji rodinu, také není od věci. Samozřejmě, dobře vychované a na život připravené děti jsou důležitější než ten milion... Ale ani on není marný. Samozřejmě vedle nemovitostí, rozjetého byznysu, zlata, starožitností, sírkových předmětů, rodinných vazeb a kotaktů (konexí), samozřejmě... A klidně i nějaké ty kryptoměny k tomu.

Samozřejmě, jiný soubor majetku předává korunovaná hlava a jiný pokladní v supermarketu. Ale princip je stejný. Dělat něco pro děti. Pro ty se přeci musíme obětovat, ne? Nemyslím opičí lásku. Ale občas se po ztroskotání lodi najde dítě ve dvou záchranných vestách, které na ně se stoprocentní jistotou připevnili jeho rodiče. To je rodičovská povinnost. A má-li moje dítě hlad, je mou povinností krást. Nechat zmařit lidský život je horší hřích než kráděž.

Přemýšlíme o tom bohatství každý jinak. Je to dáno naší životní zkušeností, věkem, zázemím, rodinnou situací. Taky tím, jesti se považujeme za bohaté, či ne. Vzpomínám na zážitek svého kamaráda z Nepálu. (On je velký turista.) Říkal, že místní lid je dobrý. Ale nesmíte ho provokovat tím, že budete předvádět nezměrné bohatství. Třeba to, že vlastníte víc než jedny ponožky. Místní nerozlišují mezi 10 dolary a 10 miliardami dolarů. Oboje je pro ně naprosto nedostižná a nepředstavitelná částka. A kvůli těm ponožkám by Vás zamordovali...

Osobně si neudmím představit, že bych kvůli zisku udělal něco nečestného... No jo, ale já se za chudého nepovažuju. Nemohl bych být soudce. Asi bych nikoho nedokázal odsoudit. Každý máme vždycky hromadu polehčujích okolností. A zase spěju někam úplně jinam, než bych podle zaměření článku měl.

Přemýšlím, jestli nenapsat ještě článek Moje bohatství...
krakia.png



0
0
0.000
4 comments
avatar

Hezky napsané, obzvlášť to stvoření člověka :-)

!BEER

0
0
0.000