Časy se mění...
Včera jsem psal článeček o tom, jak před Výstavištěm (správně je to Výstaviště Praha Holešovice, ale to se celé neříká) snášejí železniční most. Umožňoval průjezd vozidlům jen do výšky 3,2 metru. Každou chvíli tam byla stržená trolej...
Tak se vydáme po ulici U Výstaviště. Asi po 400 metrech narazíme na další železniční most. Výška... 3,2 m. A každou chvilku jsou tu stržené troleje.
Půjdeme blíž. Vidíme, že most je navíc "utopený" v dolíku. Když pořádně zaprší, steče sem voda a zastaví provoz, dokud ji hasiči neodčerpají...
Most nemá nic společného s Buštěhradskou drahou. Patří k dráze Kralupské. Obě dráhy se od sebe oddělují asi 200 metrů odsud. Na Holešovickém nádraží. Ta Kralupská ještě stačí projet stanici Holešovice-Zastávka...
Mimochodem železniční stanice má vzniknout i před Výstavištěm... Ty názvy! Pro mě to je stejně Julda Fulda. (PKOJF, Park kultury a oddechu Julia Fučíka) A bydlel jsem na Belkrétce, ať už se jmenuje Milady Horákové, Obránců míru nebo Jiřího VI... To je zas mimo.
Z druhé strany vypadá situace takto (ulice Partyzánská)... Já tu byl v sobotu kolem 14.hodiny. Co se v tomhle místě děje ve všední dny po ránu... No, nic zásadního. Dopravní zácpa. My, Pražáci, jsme zvyklí.
A jistě si všímáte ještě jednoho mostu, automobilového...Ten překlenuje konec nejen železniční trati...
Je provizorní. Nebezpečné to asi není, ale žádná krása... Nevím, jak se tam pne dlouho. Já se narodil 1967. A pro mě tam byl odjakživa...
Okolí není příliš vábné. V lepším případě vypadá takto...
Většinově takto...
Místo si říká o nějakou úpravu, změnu. Je to taková periferie uvnitř města. Zaplácnuté místo. Výzva pro developery. Je tu pár dílen, skladů... Napůl opuštěných. Otázka je, komu pozemky patří. Jestli železnici... Rozhodně si ale myslím, že se tady ještě dožiju změny.
Dalších sto metrů odtud je Holešovická teplárna. Američané ji za války bombardovali. Trefili i blok domů před ní. V ulici Na Zátorkách. Byla tam proluka. Jako že díra v zemi... Stokrát sto metrů jistě.
Jezdil jsem okolo. A najednou se tam začalo stavět... Snad někdy v roce 2020. Já si toho všiml. Ale byl jsem líný vystoupit a nafotit si to tam. A teď je tam blokhaus The Fizz Prague. Studentské koleje pro bohaté...
Tak tuhle chybu už neudělám. Všchno fotit! Staré zanikající i nové vznikající...
Můj děda si na konci života procházel místa svého mládí. Prý se moc nezměnila (1910-1981). Dnes se všechno mění o překot... Tak já si budu
ta místa jednou procházet fotograficky na PC.
!hivebits
Když jsem před pár měsíci jela do mého rodného města po šesti letech, nestačila jsem se divit. Ne jak se město změnilo, ale jak se změnil můj pohled na město :)
Možná mimo...
Mám takovou jazykově-historickou teorii. Karel IV. ve svém životopise napsal, že po svém příchodu do Čech se musel znovu učit česky. Starší historikové to chápali tak, že česky zapomněl.
Já si myslím něco jiného. Od Alexandreidy a Dalimilovy kroniky po Husovy spisy se stal z češtiny úplně jiný jazyk. Opustila původní systém minulých časů, přestalo se vyslovovat tvrdé y, ztratilo se měkké a tvrdé l, ... A těch změn bylo víc. Nevíme přesně, kdy a proč se to stalo. Možná, že Karel nezapomněl, ale znal starší češtinu, kterou se už nedomluvil a té nové nerozuměl.
Mění se svět kolem nás, měníme se my, mění se naše vnímání světa. A v mém věku se začíná přidávat skleróza... Pořád něco nového. Jeden se nenudí.
Ano, člověk i svět se vyvíjí. Někdy dopředu, někdy dozadu :D
Stejně jako Karel IV se znova musel učet česky, i my se musíme učit nové výrazy každých pár let s každou novou generací :)
Je mi 56. Jsem učitel. Děti dnes používají umělou inteligenci k vypracování referátů a slohových prací. Kolegům vypracovává umělá inteligence přípravy na hodiny a učební plány.
A rytíři se kdysi ošívali kvůli používání palných zbraní, které z obávaných bojovníků udělalo prakticky přes noc bezbranné živé terče. Později řemeslníci rozbíjeli první výrobní stroje... Pokrok nezastavíš.