Dovolená

Tak už je to zase tady. Kdybych si mohl dělat, co chci... Ale o tom nemá cenu ani uvažovat. Jsem ženatý a mám dítě. Ženil jsem se dobrovolně a dítě jsem také chtěl. Takže dovolená.

Člověk se musí sbalit. Balíte snad někdo rád? No, to by ještě šlo... Pak opustíte místa, která znáte a kde se cítíte bezpečně. Která máte svým způsobem rád, upravili jste si je je ke svému pohodlí...

Nasoukáte se do auta a jedete někam, kde nebudete mít nic svého, nebudete to tam znát a budete tam nuceni vyvíjet nějakou nesmyslnou činnost, kterou byste si nikdy dobrovolně nevybrali. A to vše pro spokojenost a štěstí zbytku rodiny. No, aspoň Vás letos nikdo nenutí cestovat do ciziny...

Syn bude cestou zvracet. Vždycky zvrací. Já budu bloudit. Náhodou vím, že existuje autonavigace. Ale to by se muselo nějak někam instalovat... Tudíž jezdím s velmi starou papírovou mapou. A jistě zas budou všude objížďky... A žena se bude durdit.

Pak budu odkázán na rozmary počasí... Netvrdím, že vždycky, když někam vyjedu, tak udeří uragán a povodně. Ale stát se to může.

Syn špatně jí. Předpokládám, že to, co jí, nebude v místě k sehnání. Tudíž bude panovat velmi dusná atmosféra... Prakticky celou dobu dovolené budeme jíst ze zásob. Doufám. Pokud se teda nezkazí...

Z minulé dovolené jsem vezl ženu do nemocnocnice s trombózou po dvou dnech. Tak uvidíme, jaké zdravotní překvapení si přichystá tentokrát.

No, pár dnů už se skrze nadcházející dovolenou necítím v pohodě. I proto teď nic nezveřejňuju. Taky se musím starat ve zvýšené míře o synův volný čas, když má prázdniny. A to už jsem dělal i během koronaviru.

To vědomí, co mě čeká... Den D nastane zítra. Dneska se nakupuje a balí. Samozřejmě, že po dobu své nepřítomnosti v Praze nebudu mít spojení se světem. Nebudu posílat acitifití hlášení, na HIVE budu jen hlasovat skrze robota, na faucetech mi propadnou bonusy... Co se dá dělat.

No zkrátka, tímto postem se na nějakou dobu loučím. Jedeme do dalekých krajin, mezi Písek a Vodňany. Dvě noci pod stanem na zahradě babičky synova spolužáka...