Jak končívají války, jak to končí na Ukrajině?

Si tak jen přemýšlím, špekuluju, dávám do souvislostí... Třeba si v tom někdo něco najde.

Napadají mě tři způsoby, jak může být ukončená válka. Takový nejefektnější způsob je úplné zničení nepřítele. To třeba provedli Římané s Kartágem a Kartáginci, nebo ještě dřív Alexandr Makedonský s fénickým městem Tyros.

Příliš se ve svých úvahách nevěnuji občanským válkám nebo povstáním. Ty také zpravidla končí zánikem jedné ze stran - povstání Spartakovo a Vercingetorigovo, Americká občanská válka, Ruská rudo-bílá válka...

Častější bylo zničení vládnoucí třídy a převzetí poslušného zbytku. Například Normané zničili anglosaskou elitu, Španělé indiánskou... Těch příkladů by se našlo...

V případě Německa a Druhé světové války stačilo zničit vlastně jen úzký okruh ideologických vládců. Ale to všechno pro mě spadá do první kategorie. Drtivá porážka, zničení.

Druhým způsobem bylo vítězství jedné ze stran bez úplné porážky té druhé. Tedy jedna strana vítězí a dává nabídku míru, který je pro ni výhodný. Nebo mír nabízí prohrávající za cenu různě bolestivých ústupků.

Proč by vítězící strana měla přijmout mír a nedovést válku k úplnému vítězství? Protože Štěstěna bývá vrtkavá... A úplné vítezství může být ještě hodně drahé.

Některé z těch válek trvají i pěkně dlouho - třeba Stoletá válka mezi Francií a Anglií.

Klasické jsou války středověké, vlastně až do 18.století. Státy si přesouvají území, platí kontribuce, mění strany konfliktů... Každý chvilku tahá pilku. Ale státy, alespoň ty hlavní, už nezanikají.

Třetí případ je nejzajímavější. Obě (nebo i více?) strany konfliktu pochopí, že nevyhrají. Že síla obou stran je vyrovnaná. Zpravidla do sebe buší, buší... Až začnou jednat.

Příkladem je ukončení Třicetileté války, mírová jednání v Munsteru a Osnabrucku ve Westfálsku. Trvala tři roky. Ta jednání. Ta válka bohužel déle...

Některé míry byly vlastně jen příměřími, než jedna ze stran obnovila síly. Třeba války M.Terezie o Slezsko, nebo I.sv.válka.

Existují výjimky z pravidel. Nebo příklady válek a mírů, které jsem třeba nepochopil. Ty jsou nejzajímavější.

Husitská revoluce. Radikální husitské křídlo bylo ochotno bojovat do konečného vítězství. Drtivá většina katolíků a většina husitů si přála už mír. Tak se spojili všichni umírnění a zničili u Lipan radikály. Pak se umírnění až překvapivě rychle dohodli...

Jenomže na jak dlouho? Byl to mír, nebo příměří, které trvalo do Bílé hory?

To je velmi podobné jinému, potenciálně třaskavému, protože nevyřešenému, konfliktu. Čínská občanská válka. Poražená strana ustoupila na Tchai-wan a zabarikádovala se tam. Ale pokračování, znovuotevření, konfliktu je na spadnutí.

Situace mezi Severní a Jižní Koreou je v bleděmodrém totéž. Jen že severokorejský režim nemá tolik jaderných zbraní, aby vyhubil naši planetu.

Ano, točím se ve svých úvahách kolem ukrajinského konfliktu. Jestli je to válka, nebo speciální operace? Řešili tuhle otázku Evropané, když se objevili Hunové, Vikingové, nebo Tataři? Ne...

Zkrátka je tu konflikt mezi Ruskem a Západním světem, který se k její smůle odehrává na Ukrajině. Jak to může dopadnout?

Může některá ze stran drtivě vyhrát? Umíte si to představit? Že by Západ nechal Ukrajinu jejímu osudu, jako nechal Afghanistán? Nebo že by se ruský režim zhroutil a nepoužil při tom jaderné zbraně? Nemyslím si...

Vyčerpání obou stran? Hm. To si řekneme za třicet let. Zatím to žádná ze stran nepřiznává. Tak jak to tedy bude?

Paradoxně, kdyby se obě strany musely spojit proti společnému nepříteli. Napadá mě jako nejpravděpodobnější invaze mimozemšťanů, případně globální katastrofa typu zásah Země asteroidem...

Pak tu mohou být zahraničně politické vlivy. Co Čína? Kdyby se rozhodla využít zaneprázdnění Západu a obsadila Tchai-wan... Nebo kdyby se rozhodla využít zaneprázdnění Ruska a posunula hranici z Ussuri na Ural... To by jednou ta, podruhé ta strana, chtěly asi ukončit válku za cenu ústupků a rozvázat si ruce...

Já zkrátka nevím. Napadá Vás někoho nějaké pravděpodobné řešení?