Jak vznikají v češtině nová slova?

Na úvod. Začínám si psát články do zásoby. Mám jich teď hotových asi pět a každý den uvolňuji jeden. (A další dva vytvořím. Zatím.) Ale pak cítím potřebu aktuálně na něco reagovat obsáhlejí, než jen komentářem. Takže napíšu článek... A mám ho zařadit do "tiskové fronty"? Ne... Předřadím ho. A když se mi jich nakupí moc, tak občas dám i dva denně. A k tomu actifití hlášení...

Tentokrát reaguji na @pavelsku -pův článek o pojmenování uživatele sociální sítě Hive. Já tedy nejsem jazykovědec. Já to jen vystudoval a nikdy se tím neživil. Historik taky nejsem. To jsem také jen vystudoval, ale nikdy nebádal... Ale přeci o obém něco vím. A využiji teď příležitosti k popularizaci...

Tak tedy kolega @pavelsku se zaměřil asi jen na 15% možností, které v češtině máme, abychom stvořili nové slovo (Fiat verbum!). Zaměřil se konkrétně na odvozování pomocí přípony od slova hive (a byl doplněn o možnost se slovem úl). On ten úl je morfologicky snazší. Čte se tak, jak se píše, a nekončí na samohlásku...

@pavelsku přitom možná překvapivě úplně pomíjí, že bychom také mohli hive přejmout foneticky jako hajf. Tedy třeba hajfýř (šenkýř, bradýř...), hajfataj (vozataj, rataj...) hajfátor, hajfný atd, atp...

Samozřejmě, že těch přípon by se dalo přidat daleko více. Úlčík (půlčík)... Rusizovaně ulčik... A další a další... Ale to bych zabředl do vyjmenování desítek možných přípon. Ne, že by mě to nebavilo... Zejména ty neproduktivní, zastaralé a zastarávající, to je moje...

Ale zaměřím se teď na nevyužitou možnost tvorby slova pomocí předpony a přípony současně. Náhivný... To evokuje slovo naivní... (A všimněte si, už jsem tu koncovou samohlásku vypustil...) Zato pohivný (porybný) alespoň ve mně asociaci nevyvolává. Ale stačí.

Chci ještě představit dvě jiné, zcela opomenuté možnosti české slovotvorby. Předně skládání... Tedy spojení dvou slovních kořenů propojených samohláskou -o-. (Jedná se o tzv.složeniny vlastní.) Tedy hivopisec, úlobrepta, úlopsavec, hajfotvůrce, úlopábník, úloplnič, úloplk a úloplkna... To jen tak ilustrativně.

A zbývající možností je vytvoření zkratkového slova. Příklad - "uživatel sociální sítě Hive" = ussh. Což je nadále možné i rozšířit i nad rámec počátečních písmen - třeba užsosih. Nebo "tvůrce hodnostného obsahu na síti Hive" = thonsh... Nemám teď zrovna chuť si hrát, aby vzniklo libozvučné, připadně mnohoznačné či dvojsmyslné slovo. Vysvětluji jen metodu vzniku takového výrazu...

A uznávám, že potřeba vytvoření tohoto jazykově správného názvu fakticky neexistuje... (Heraldici se také nestarájí o školní loga.) Nežijeme v době, kdy by byla čeština ohrožena. V době ohrožení právě vznikala puristická, očišťovací hnutí, která se zaměřovala na jednotlivé cizí termíny a vymýšlela za ně slova jiná, česká a "česká".

Tak vznikala čeština koncem 18., počátkem 19.století, kdy přední vědci ztráceli čas tím, že vymýšleli české názvosloví svého oboru.

Stejně po skonční okupace se veřejnost vypořádávala se zbytkem němčiny a italštiny v našich slovnících a odsunula ji i s německou menšinou. Celostátní deníky tehdy vypisují soutěže o nová česká slova...Tehdy je např. původem italská autostráda používaná v Německu nahrazena neologismem dálnice. (I když je to slovo vytvořeno nesprávně, ujalo se.)

Tohle, co tu děláme, je jen hra... Můžeme v klidu nechat život a náš jazykový cit, aby si poradily. Každý z nás, když uzná, že je toho zapotřebí, použije vlastní neologismus. A některý z nich se časem vžije. Nebo jich bude v oběhu několik. Důležité je, abychom si rozuměli.

Slova jako znoj, ručej, mluno, veřeje a zárubeň jsou krásná... Ale nepoužívají se.