Kostel ve tmě, docela náboženský článek

Tak @godfish píše, že se noční fotky líbí. Má recht. Šup sem s noční fotkou! A @bucipuci -ho soutěž @aroundtheworld trpí nedostatkem příspěvků. Tak tam tuhle fotku přihlásím. Teda, já vím, že není nic zvlášť extra, ta fotka. Neměl bych nic vyhrát... Ale vzhledem k množství účastníků... Čímž vyzývám ostatní. Účastněte se!

Fotím totéž, co už jednou. Kostel sv.Antonína Paduánského na Strossmayerově náměstí v Praze 7. Na pozadí dýmí jakýsi komín. Vlastně nevím, co to je za komín. Nad ulicí zavěšená vánoční výzdoba v gesci městské části... Kus kanálu je tam taky... Abych byl úplně přesný, stojím na rohu Veverkovy ulice. A tuhle fotku přihlašuji do soutěže #aroundtheworld.

Než se počátkem 20.století postavil novogotický kostel sv.Antonína, tak holešovickým farním kostelem byl tento kostel, sv.Klimet. Sto metrů od Antoníčka. No, vepředu stojí sv.Ján, z kamene vytesán... A kostel počátkem 20.století přestal kapacitně stačit. Masivní výstavba Holešovic...

Tenhle kostel je původně raně gotický, zmiňovaný poprvé 1234. Ale totálně vyhořel za husitství a znovu počátkem 17.století, pak barokizován. Kolem býval hřbitov. Za kostelem je vidět neorenesanční budova školy. Kterou jsem navštěvoval od 3. do 8.třídy jako žák. A za ta vrátka, která vidíte, jsem se nikdy nedostal. Tak tam aspoň strčím mobil... Jednou se tam podívám...

A dostávám se k jinému bodu, o kterém chci psát. Ptal se mě @jjprac , jak jsem se dostal od katolictví k protestantismu. Tak mu tady odpovím. Když máme ty Vánoce, obšírněji.

Tři moji prarodiče byli praktikující věřící. Kromě jedné z babiček, která v jedenácti letech vystoupila z katolické církve. (Otec jí to podepsal.) Měla konflikt s panem farářem, který ji ve škole vyučoval katechismus. Opakovaně jsem se jí ptal, o co šlo. Ale vždycky to zamluvila a neodpověděla. Tahle babička byla také věřící. Pánaboha ctila, církev obecnou též. Ale flanďáky, ty ráda neměla, ti jí byli krajně podezřelí. A vůbec ke kléru neměla vřelý vztah.

Moji rodiče byli také věřící. Ale nepraktikující. A mě pro jistotu k víře nevedli. Byla jiná doba. Moje matka byla silně levicová.

Já v Boha vždycky věřil, ale tak nějak neurčitě. Že si ten vztah ujasním až někdy později, až seznám akutní potřebu. A pod vlivem babičky a mé matky jsem považoval katolickou církev za příliš povrchní, svázanou rituálem, vnějškově okázalou...

Akutní potřeba nalezení bližšího vztahu s Bohem mi nastala s narozením syna, takže před jedenácti lety. Měl jsem ke katolíkům výhrady... Ale byl jsem vlastně katolík. Tudíž jsem se ohlásil na místně příslušnou faru, že potřebuju pokřtít syna.

"Tlucte a bude Vám otevřeno..." Ale mě bylo řečeno, že teď, bylo kolem Velikonoc, mají frmol. Abych se připomněl někdy později. A já se u pískoviště potkal s příslušníky jiných církví. Kde takový frmol neměli.

Nakonec jsem volně zakotvil v menšinových evangelikálních sborech. Zdrženlivě se hlásím k Hnutí víry, což je taková moderní odnož Letničního hnutí. Nejsem navázán přímo na nějaký sbor... Občas, ne každý rok, navštívím kázání v Triumfálním centru víry pastora Miloše Kozohorského.

Modlím se, studuju Písmo, příležitostně diskutuju s několika bratry a sestrami... Snažím se svými činy líbit Bohu.

Nejsem ten, kdo by měl právo jakkoliv kritizovat lidi bez vyznání i s trochu odlišným vyzváním než mám já. Není dáno, kdo bude spasen a kdo ne. Myslím, že to záleží na poctivosti přístupu, ne na hlášení se k určité konfesi...

A nechci se v tématu utopit. Vysvětlovat svoje pojetí náboženství, vyzdvihovat rozdíly od jednotlivých jiných směrů... Proč? Necítím se být povolán k misonářské činnosti. I když jednou, kdo ví...