Slaměným vdovcem, nebo samoživitelem?

Zval mě kamarád na grilování... Když nemám doma ženu, že přeci můžu kdykoliv. No, nevěřil, že nemůžu...

Mám vytřeno, vypráno, umyté a uklizené nádobí a nakoupeno. (Žehlím málokdy. Snažím se mít všechno nežehlivé, praní bílá na 40 a na 60, barevné na 40 a na 60 stupňů.)

Byl jsem se synem na pětačtyřicetiminutové procházce. Asistoval jsem mu při sprchování, aby si nenamočil palce v mýdle či šamponu, což se prý nesmí stát. Namáčím mu je do solného roztoku 3x denně. Zopakovali jsme si kraje Pardubický a Královehradecký, poslední Lucemburky, násobení trojcifernými čísly a pády u vzorů podstatných jmen rodu mužského.

K snídani byly topinky, k svačině měl jogurt a kus vánočky. K obědu buchtičky se šodó. (Ty jsem si utrhl od huby a přinesl svůj oběd ze školy, ulevuji si.)

Sám jsem si dal ve škole kuřecí polévku s knedlíčky. A doma jsem si udělal zbytkový talíř...

Brambor, čočka, hrách, párek, hořčice, paprika, cibule, chleba. Všechno popepřené. Ve skleničce je cabernet savignon. Žena nechápe, že ten žlučník chytil ji a ne mě. Vždyť ona žije tak zdravě... Proti mně.

Žena mě štvala na poštu poslat nějaké vstupenky z akce, na kterou teda nemůže (a že mám tvrdit, že to chci poslat D+1) , a vyzvednout nějaký balíček z Varnsdorfu v Balíkovně. Balíkovna je taky pošta. Tomu ostatně rozumět nemusím. Ve Varnsdorfu je Elite. Tak tuším, co v tom balíku bude.

Jelikož vrána k vráně sedá, tak moje žena je ještě méně computerově gramotná než já. Tudíž se neumí přes telefon dostat na svoji poštu. (Neměla si kupovat Apple. Se Samsungem to umím a poradil bych jí. Ale měla svoji hlavu...) Ve výsledku jí otevírám účet a do mobilu čtu poštu a ona mi diktuje odpovědi...

Vedle toho jsem učil svých pět hodin a jednu jsem suploval. Dělám si přípravy na zítřek... Žena volá, že bych ji mohl navštívit v nemocnici, že jsem tam od soboty nebyl. Že se nudí, že bolesti po kapačkách polevily. Uvidíme...

Syn si stěžuje, že se mu málo věnuju. Teda, abych s ním něco hrál, kreslil, vyprávěl... Venku jsem hráli naši oblíbenou, "Na 42". Čumíme z lavičky na projíždějící auta a kdo první přečte na značce "42", má bod. Vyhrál jsem 7:5.

Zítra přinesu synovi škubánkové opečenky se směsí kuřecího masa, čočkovou polévku si dám sám. Dvakrát.

Nenudím se. Naopak nemám čas. Nechápu, proč se lidi rozvádějí a rozcházejí, když mají děti. Já bych dítě sám uživil, to ano, ale to poskakování okolo..., sám samotný na něj, den po dni... To bych teda nechtěl.