Univerzální člověk

V 1.století před Kristem byl jistý řecký vzdělanec nazýván Alexandrem Polyhistorem. Bylo to značně lichotivé přízvisko. Znamenalo, že jeho nositel obsáhl veškeré lidské vědění. Tehdy to snad ještě možné bylo.

I někteří renesanční krasoduchové tak bývají označováni. Ale už s jistou nadsázkou. Konečně naposledy se tak psalo o německých klasických filosofech. G.W.von Leibni(t)z býval svými současníky označován za posledního polyhistora. Pak už všichni chápali, že lidské poznání je jedním člověkem neobsáhnutelné.

A jak je to s lidskými dovednostmi? Raný homo sapiens sapiens byl naprosto univerzální. Sám si všechno. Tedy... Na úsvitu jeho dějin došlo k tzv. přirozené dělbě práce. Mezi mužem a ženou. Já vím, je to nekorektní...

Až někdy v neolitu došlo k tzv.společenské dělbě práce. Řemeslo se oddělilo od zemědělství. Částečně. Většinu všeho si zajišťoval každý sám. Ale lepší až luxusní výrobky obstarávali specialisté.

Dělba se stala úplnou, když se objevil kov. Kovkopové, hutníci i kováři již byli nositeli tak specializovných dovedností, že se společnosti nevyplácelo, aby si sami opatřovali potraviny. Ty získávali výměnou za své výrobky.

Zajímavým dokladem doby je řecký bůh řemesel, zejména kovářství, Hefaistos. Chromý... I tehdejší kováři se nejspíš rekrutovali z těch, co nemohli na nohy, ale měli silné ruce. Nemohli pobíhat po poli ani válčit. Tak co s nimi? Slepci mohli tak skládat a přednášet eposy...

Jinak zemědělec býval velmi univerzálním výrobcem až do počátku průmyslové revoluce. Sám si postavil dům, vyrobil tu trochu nábytku, nářadí... Jen kovové věci musel opravdu získávat obchodem.

Ve městě byla situace jiná. Ale přesto se kupec či řemeslník věnovali své zdánlivě hlavní činnosti jen pár hodin denně. Museli se nějak otáčet, aby si zajistili živobytí. Od zásob dřeva a potravin na zimu... Až po vaření vlastního piva. A bránit a hlídat své město museli také osobně. Život bez přívodu energií, vody, odvozu splašků a odpadků, bez domácích drobných spotřebičů byl prostě náročnější na čas i dovednosti než ten dnešní.

Robinson Crusoe. To je takový poslední univerzální výrobce všeho. A je to jen románová postava. Skutečný Alexandr Selkirk, Robinsonova předloha, si vedl úplně jinak.

Od průmyslové revoluce se člověk vydává cestou další a další specializace. MUDr, Medicinae Universae Doctor, už taky není dávno doktorem veškerého lékařství... Jsme pořád specializovanější a specializovanější. Chcete-li omezenější a omezenější.

To znamená, že jsme stále závislejší a závislejší na lidské společnosti. Málokdo z nás by přežil sám na kusu půdy. Nebo s rodinou... A když, tak ne dlouho.

Ale je to špatně? Prvotní lovec byl také absolutně závislý na své tlupě. Trest smrti se neuděloval. Místo něj se praktikovalo vyhnání. To také znamenalo jistou smrt. Ale ne z rukou vlastních lidí...

Univerzální člověk. R.U.R. Rosumův universální robot. Co je lepší? Specializovaný, nebo univerzální? Člověk, nebo robot?

Inu, nevím, co je vlastně dobře. Ale antickým ideálem byla kalokagáthía. Harmonický rozvoj jedince. Myslelo se tělesný i duševní. A jen rukodělná práce vede k rozvoji některých schopností. Asi jako ve všem. I v kutilství je třeba chovat se přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně...

Mimochodem. Zmínil jsem obranu města. Napadlo Vás někoho v souvislosti s tématem, že boj na vlastní obranu nám byl se zrušením prezenční vojenské služby už také vzat a svěřen do kompetence specialistům? Dobře, nebo špatně?

Ono takové ranní přemýšlení často místo odpovědí na otázky přináší jen otázky další...