Úvahy kolem hradu Rokštejna (II)

Podobnou fotografii jsem už prezentoval. Je na ní opět vidět zřícenina hradu Rokštejna. Ale před ní snad lépe vyniká Havlínův mlýn. Je vidět i tok řeky Brtnice s mostkem. (A také, Bohu žel, lesy úplně zničené suchem a kůrovcem.)

Zdálky si nevšimnete. Ale ve skutečnosti se Havlínův mlýn také mění zvolna ve zříceninu. A právě kolem tohoto mlýna se bude točit mé dnešní povídání, ve kterém se budou prolínat mé vzpomínky, úvahy a trochu i historický výklad...

Pana otce Havlína jsem znal. Bylo mu hodně přes osmdesát, když se potkal s mým dědou. I můj děda byl Pan otec, mlynář. Poznali se, mému dědovi bylo taky přes sedmdesát, na sto metrů podle čepice. A měli si o čem vykládat...

I můj děda prorokoval panu Havlínovi, že jednoho krásného dne vyhoří. Vyráběl totiž stejnosměrný proud... A tak se také stalo.

Nepamatuju si podrobnosti. Někdy na přelomu 80. a 90.let mlýn vyhořel. Panu otci Havlínovi to zlomilo srdce. V podstatě ulehl a umřel.

Panímáma Havlínová se přestěhovala do domova důchodců v blízké Brtnici. A podle svých slov tam zažila nejkrásnější roky svého života. Z lesní samoty mezi lidi... Toužila po tom celý život. Co jednoho zničí, po tom druhý pookřeje.

Od té doby je mlýn opuštěný. Prý mnoho dědiců, kteří se nemůžou dohodnout, co s ním vlastně. Já bych mohl vyprávět... I já jsem spoluvlastníkem jiného, zato památkově chráněného mlýna.

Mlýn chátrá. Ten můj, Pasecký, i Havlínův, neobydlený... Staré mlýny ztrácely svou funkci už mezi válkami, vlatně od 19.století. Kdyby nepřišel Vítězný únor, můj děda by svůj historický mlýn zboural a vybudoval nový, moderní, kde měl ambice... Ale pracující lid mu v roce 1950 mletí zakázal a zapěčetil válcovací stolice.

Kdysi ale bývaly mlýny jednou z nejdúležitějších os feudální vesnice. A i nástrojem feudálního útlaku...

Vodní ani větrné mlýny tu nebyly vždycky. Keltové a Germáni si drtili zrno podomácku, mezi kameny. Prapůvodní Slované také zprvu používali ruční mlýnky.

Mlýn, jak ho (ne)známe dnes, přišel až s rozvojem techniky. Snad už v 10.století si buduje Břevnovský klášter svůj větrný mlýn. Víte, kde jsou v Praze koleje "Větrník"? Jméno i zbytek budovy zůstaly...

A mlýny se postupně stavějí po všech zemích českých, moravských i slezských. Přes zuřívý odpor venkovského obyvatelstva....

Mlýn býval jedním z nástrojů kontroly, které měl feudální pán nad svým nevolníkem. Nevolník musel své obilí přivézt do mlýna. Do předem určeného, kde se tak evidovala jeho úroda. Pán věděl... A mlynář měl právo požadovat od svých mlečů určité práce při údržbě mlýnských zařízení, cesty do mlýna...

A tak panští pochopové, většinou na udání, obcházeli vesnice a zabavovali a roztolukali ruční mlýnky. Jen na hradech jich pár zústalo. Pro případ obležení...

Brzy přijde doba, kdy ekologičtí úředníci budou obcházet naše domovy a bořit kamna a pece. Abychom spotřebovávali jen čistou energii. No, třeba je jen zapečetí... Nic nového pod sluncem!

Když Josef II. rušil nevolnictví, mnoho kategorií obyvatel bylo silně proti. Jak
víme třeba z pamětí rychtáře Vaváka... Mlynáři byli jednou z nich. Svoboda pohybu! To jako že mleči si budou moci vybrat mlýn, kde si dají semlít?! Ztratí snad mlynář právo používat nevolnickou práci?!

Ono to ve skutečnosti tak horké nebylo... Starší lidé kolem Rokštejna vzpomínali na takový... Dnes bychom řekli "happening".

Jeden den v roce se všichni z okolí sebrali a udělali si "pracovní sobotu". Takovou "Akci Z" (mladí už asi nevědí, o co v ní šlo...) Zkrátka se společně vyčistil náhon, vyspravily se břehy, prořezaly vrby... Mlynářka napekla, mlynář dal sud piva...

Robota byla si ce úředně zrušena v roce 1848. Ale výše uvedené vzpomínky jsou na časná 60.léta 20.století. Ono nebylo za feudalismu všechno špatné...

V současnosti od nás chce stát jen daně. Pamatuju, že ještě vyžadoval vojenskou službu. Ale v minulosti... Na různé kategorie obyvatel byly uvaleny různé povinnosti. Lidé měli povinnosti jako farníci, jako příslušníci obce, jako členové cechů...

A daně bývaly pranepatrné. A když, tak účelové. Na věno královým dcerám, na válku, na královskou korunovaci...

Dnes se třeba o úklid měst starají různé technické služby. Ale co kdyby například vždy deset rodin mělo na starosti určitou, přesně vymezenou, část města, vesnice, silnice... přírodní rezervace... Já vím. Třecí plochy, alibismus... Obyvatelé družsevních domů ve společné péči by mohli vyprávět.

Ale kdyby to tak fungovalo! Ve středověkých městech to tak bylo. Měšťan stavěl nejen svůj dům, ale i hradby, radnici, šatlavu a katovnu... Měš'tané se střídali při nočních hlídkách a úseky na hradbách byly svěřeny příslušníkům různých cechů... Což vedlo ke stmelení obcí.

Čím více služeb pro stát se předává na placené úřednictvo, tím byrokracie více bují a požírá státní zdroje. Není náhodou, že první stupňovité pyramidy v Egyptě jsou zároveň největší. S postupujícím časem jsou menší a menší... Zato roste plocha obytných budov pro kněží a úředníky a zejména plocha skladů s potřebami pro ně...

Čím více a déle stát vybírá daně, tím více prostředků se spotřebuje při jejich přerozdělování na vlastní fungování státního mechaismu... To není názor. To je historií prověřený fakt.

Jo. Od Havlínova mlýna k pyramidám. Ještě chci něco říct... Ale v nejlepším přestat. Myslím, že z úvah kolem Rokštejna vznikne ještě několik článků...