Všichni dobří rodáci, procházka Kutnou Horou

avatar

Do titulku jsem si dal název filmu Vojtěcha Jasného z roku 1969. Nádherný film. Ale o něm psát nebudu.

Chci se v dnešním článku trochu podívat na sochy, památníky... Prostě na připomínky slavných rodáků, které se v tom kterém městě nacházejí. A nejen rodáků. I lidí, kteří v něm jenom působili, nějak se významně zapsali... No a namátkou jsem si vybral Kutnou Horu.

Začnu u sochy T.G.Masaryka. Která je umístěna před Vlašským dvorem. Jakou má souvislost TGM s Kutnou Horou? Vlastně žádnou... Ale sluší se přihlásit k velikánovi... Nebo tak nějak.

V mnoha českých městech se vypíná TGM v tom kterém materiálu. A když se nevypíná, mají tam po něm aspoň pojmenované náměstí, nábřeží, ulici...

Ale je to nebezpečná tradice. Lidská vděčnost je vrtkavá. Jak napsal Karel Havlíček Borovský: "...dneska ctí Tě za svatého, zejtra budeš sviňák!"

Za života se Masarykovi sochy nestavěly, to by bylo chucpe. Ale jen co v roce 1937 umřel... Socha na fotografii byla poprvé vztyčena 1938. Nacismus. Podruhé vztyčena 1947. Reálný socialismus. Potřetí vztyčena 1991. A zatím stojí.

Trochu jsem se rozepsal... Pryč od Masaryka! Jsme přece na náměstí Karla Havlíčka-Borovského, proto mi tak vytanul na mysli...

Tenhle pomník je tu od roku 1883. To samozřejmě nevím z hlavy. A i když jsem hledal, zmínku o odtranění v době okupace jsem nenašel. No a komunistům nevadil... Kdy byly vysazeny lípy okolo... Jo, mohl bych to všechno najít, ale to by nebyl článek na Hive, ale studie.

Jako mrtvý Havlíček komunistům nevadil. Přisvojili si jej jako husity. Kdyby žil v jejich době, skončil by skoro jistě na popravišti.

Havlíček (Borovský je pseudonym.) v Kutné Hoře opravdu v letech 1849-1851 působil. A jak dokládá tenhle památníček, v tomhle domě ho odsoudili za protistátní činnost. Mám rád Havlíčka. Celé jeho dílo, názory, odvahu... Ale nezávidím mu. Nejsem jako on.

J.K.Tyl vedl kočovnou divadelní společnost. Byl úplně všude. Nějakou dobu po smrti už ale nevadil vůbec nikomu. Tak mu začali stavět pomníky a památníky. Ve své době jím opovrhovali. Bigamistou. Oženit se a mít se svou švagrovou dítě, to by asi dnes bylo normální. Ale tenkrát... I když. Oženit se, to už dneska taky není normální, ne?

Je to hezké, když město nechá zhotovit pamětní desku svému starostovi. Jestlipak i porevoluční pražští primátoři se posmrtně dočkají nějaké cedulky kdesi na baráku?

Národní buditel... Vadila deska za okupace? Byla někde ukryta? Je to novodobý odlitek? Úplně mimo. Nebudeme zas v Praze na Letné obnovovat Stalinův pomník a v Dejvicích vztyčovat Koněva, pokud Putin vyhraje?


Pamětní deska malíři... Může ta někomu vadit? Nevím. Nebyl on rasista? Jaký měl vztak k LGBT+ komunitě? To taky nevím. Nebudou se z galerií vyřazovat díla umělců, u kterých se neprokáže, že za života aktivně podporovali progresivistické myšlenky? Budoucnost ukáže. Sbohem, da Vinci!

Legionář. Mezi Masarykem a Havlíčkem. Nic o něm nevím.

Umřít ve dvaadvaceti. Nechat se přejet v den svých narozenin vojenskou sanitkou... Má tak někdo štěstí. Ještě to stačil. Umřít jako člověk. Za rok, za dva... By z něj bylo jen číslo v evidenci koncentračního tábora. A možná by šel do plynu i bez evidence...

Tenhle to nestačil, umřít včas. Byl stejně starý jako já, když umřel... Aspoň něco si ještě dokázal užít. I když poslední roky jeho života asi za život nestály.

Kvůli korektnosti. Připomínka ženy... 79 let. Nikdo není tak starý, aby se nemohl dožít příštího jara...

Abych neskončil vyloženě pesimisticky. Nebývá zvykem, aby heraldik měl svoji pamětní desku. Válečný veterán, spoluator našeho současného státní ho znaku. Jasně, čest jeho památce. Do změny poměrů.

Kutná Hora... Měl jsem na ni asi 6 hodin, a s rodinou. Co jsem viděl, to jsem viděl. Co mě napadlo, to mě při tom napadlo...

Na konci dne jsem hledal nějaký památník havířům. Našel jsem v jednom podchodu tohle. Nevím, jestli obraz ztvárňuje zával. Napadlo mě to. Všimněte si skvrny pod horníkem na bobku. Já být v dole při závalu, já bych se taky...

Děkuji za přečtení.
I když pro #pinmapple
to dost dobré není...



0
0
0.000
13 comments
avatar

Jak je ta čeština krásná. Tahle věta by obstála v obou variantách:

Za života se Masarykovi sochy nestavěly. / Za života se Masarykovy sochy nestavěly.

A mohla by mít i stejný, i malinko jiný význam :))

0
0
0.000
avatar

Ano, napadlo mě to. Národy chvíli jsou a pak už nejsou. Jazyky chvíli jsou... Co všechno se ze světa nenávratně ztratí se zánikem jazyka. Hebrejština je stará jistě 4000 let. Čeština 1000 let. Jakou asi mají oba jazyky budoucnost?

0
0
0.000
avatar

O hebrejštině moc nevím, ale čeština, obávám se, moc zářnou budoucnost nemá. Nějakých jedenáct milionů rodilých mluvčích není mnoho. Svazků s cizinci bude přibývat, bilingvních dětí taky. A myslím, že třeba česko-španělské dítko si časem vybere jako hlavní jazyk mezinárodní a lehčí španělštinu než na výslovnost i gramatiku náročnou češtinu. Takže až bude mít samo děti, bude na ně mluvit spíš španělsky než česky. Řekl bych.

0
0
0.000
avatar

Stará hebrještina už je dnes jen liturgický jazyk. Ivrit, moderní hebrejština, to je něco úplně jiného. Čeština... No, nevypadá to pro ni dobře. Ale neztratí se beze stopy, na to už je dnes technika příliš vyspělá. I když, kdo ví...

0
0
0.000
avatar

Beze stopy se neztratí, vždycky budou lidé, kteří ji mezi sebou budou využívat. A v případě nouze vzniknou iniciativy na její záchranu. Jako třeba za záchranu lužické srbštiny.

Ale jak píšu, pro moje vnoučata nebo pravnoučata už to možná bude jen zvláštní a těžko vyslovitelný jazyk předků. I když těžko říct, jak se jednoho dne moje geny namíchají :) Třeba ještě budu mít čistě české potomstvo :)

0
0
0.000
avatar

Vzhledem k vývoji překladačů stejně jazyky ztrácejí na významu...

0
0
0.000
avatar

No, dokud nevznikne něco jako Babylonská rybka ze Stopařova průvodce, tak ovládání cizích jazyků neztratí na významu :)

A propos pro překladače jsou stovky jazyků komplikace, když se svět "smrskne" třeba na deset hlavních, AI překlady mezi nimi budou fungovat lépe.

0
0
0.000
avatar

Otec byl horník,,, děda taky. Dokonce i švagr. Dříve zaměstnání plné obdivu. Já jsem horník, kdo je víc..... Dnes.....

0
0
0.000
avatar

Můj praprapraděda byl horník v Příbrami, na stříbře. Ale to se vbavíme asi o roce 1850. A bylo to tak nebezpečné, že svého syna, mého prapraděda, nechal vyučit cvočkařem. Ten odešel do Prahy. Přišla průmyslová revoluce, cvočkařina šla do háje... A praděda šel pracovat ke dráze, kde zahynul při drážním neštěstí. Jo, rodinné historie...

0
0
0.000
avatar

V tom dole to vypadá jen na částečný zával. Horník měl štěstí.

S těmi jazyky to vidím tak, že nakonec zvítězí Angličtina.

0
0
0.000
avatar

Jazyky... Vypadalo to jednu dobu na aramejštinu, pak na řečtinu, na latinu, italštinu, francouzštinu... Teď to vypadá na angličtinu. Ale ono je pak vždycky všechno jinak.

0
0
0.000