Day 10 (28th June 2018)- go to mount Nemrut Our bus started at 21:15 and now it's ...

... about 8 o'clock in the morning. We are almost in Adiyaman and than we have to go to the village of Kahta, where we change the bus line to the village of Nemrut. Then we will have 10 km long hike. Mithat, older man helps us in the bus. He also managed a great price in hostel for us and local transport to the village of Nemrut. He once knew someone from the Czech Republic. Even the next day he called us if we wanna show Adiyaman. But we have already met another adventure. Esma told me if we will need, we can sleep in the Mosque. Anyone can sleep there. Good information, maybe we will use it in the future with Thomas. She was a little nervous, because we were in the location where lived Kurds, and they spoke to each other in their own language, which she didn’t understand. Upon arrival, we choose a room and go on mount. We didn’t pass a mile and stopped a man in car named Bekir with his nephew Mehmet. We joined him and we explore surroundings by car. Later we go on mount Nemrut. They made a trip from Istanbul where they live. Under the mountain we have coffee and we read the future from the coffee. On the road on top me and Esma helps a lady. She reminded me reportage on televidion Nova- Grandma below the root. When I was two years ago with a former girlfriend in Turkey, I wanted get on Nemrut. So I made my dream come true and I'm watching the sunset. I am thinking how my life changed since then and listening Jon Hopkins, the song Feel First Life. 🖤

1. den (28. června 2018)- směr hora Nemrut

Jedeme busem od 21:15 a teď je cca 8 hodin ráno. Za chvíli jsme v Adiyamanu, z něj musíme jet do do vesnice Kahta, kde změníme autobusovou linku do vesnice Nemrut. Následně nás má čekat 10 km dlouhý výšlap. V autobuse nám pomáhá Mithat. Starší pán, který pro nás domlouvá hostel. Taky nám zařídí místní odvoz až do vesnice Nemrut. Kdysi se prý znal s někým z České republiky. Dokonce druhý den volal, že by nás provedl Adiyamanem. To už jsme však jeli vstříc dalšímu dobrodružství. Esma mi mimojiné řekla, že můžeme spát v Mešitě. Kdokoliv v ní může spát. Dobrá informace do budoucna. Byla trochu nervózní, jelikož jsme byli na území Kurdů a ti mezi sebou mluvili svým vlastním jazykem, kterému nerozuměla. Po příjezdu se ubytujeme a vyrážíme. Neujdeme ani kilometr a zastaví nám v autě muž jménem Bekir se synovcem Mehmetem. A tak nás vozí po okolních místech a poté jedeme přímo na horu Nemrut. Udělali si výlet z Istanbulu, kde bydlí. Pod horou si ještě dáme kávu, čteme si vzájemně budoucnost z kávového lógru. Po cestě ještě tahám nějakou paní do kopce. Připomněla mi reportáž z Novy- Bába pod kořenem. Když jsem byl před dvěmi lety s bývalou přítelkyní v Turecku, chtěl jsem se tady podívat. Splnil jsem si tedy sen a já pozoruji západ slunce. Přitom přemýšlím kolik věcí se od té doby změnilo a z telefonu mi hraje Jon Hopkins, song Feel First Life. 🖤