V Ocelovém srdci

V sobotu v Ostravě začalo mistrovství světa v para-hokeji, naši zahájili turnaj porážkou s Jižní Koreou 0:2. Akce se koná po dvou letech na stejném místě, tehdy čeští reprezentanti podlehli Korejcům v boji o bronzovou medaili. Odplata se tedy nevydařila. Bohužel jsem si na stadion nevzal foťák, zápas byl velice zajímavý a vyrovnaný, úvodní ceremoniál byl též pěkně připravený. Na stadion už mohou diváci, kteří mají povinnost prokázat se potvrzením o testování. Zřejmě tento důvod stál za tím, že tribuny zůstaly poloprázdné. Pár fotek jsem udělal před odjezdem v okolí nádraží Ostrava - Svinov.

Socha Levitace před svinovským nádražím
Dřívější Ocelové srdce se proměňuje v zelené město. Jasná obloha, čistý vzduch, upravené parky a zeleň, to je dnešní ostravská realita. Stále lze narazit na průmyslové areály zarůstající lebedou, opuštěné těžní věže a rozpadající se komíny odkazující se na průmyslovou minulost. Ale dnes už více Ostravě sedí přízvisko město kultury a především sportu.

Husův sbor

Novinové titulky hlásají, že letošní letní dovolenou budou Češi opět trávit v tuzemsku. Ve švech budou praskat kempy, obsazeno hlásí horské hotely a penziony, i přesto že pobyty za poslední rok podražily o desítky procent.

Do Ostravy jsem se s dětmi chystal už na loňské podzimní prázdniny. Plán zhatila koronavirová opatření, rezervaci jsme postupně odkládal na zimní, jarní, velikonoční a nakonec letní prázdniny. Recepční hotelu jsou velmi vstřícné a ani v letní termín nebyl problém vybrat si z volných termínů, atraktivita Ostravy stále nebyla objevena. Nejvíce mě lákají Dolní Vítkovice, zoologická zahrada, hornické muzeum a hradiště na Landeku a výšlap na doutnající haldu Emu, nejvyšší ostravský vrchol. Víc toho asi nestihneme.

Kostel Krista Krále

Rozpadající se tovární budovy u svinovského nádraží