Terezce II.

Tak už ti byly čtyři měsíce, Terezko. Za tu dobu jsi udělala spoustu pokroků. Poznáváš známé lidi, hlavně maminku a tatínka, začala sis hrát s oběma ručičkama a používat hračky.

Máš ráda koupání a pozornost lidí. Povídáš po svém a vyluzuješ nejrůznější zvuky spokojenosti i rozčilení, když tě něco trápí nebo se ti něco nedaří. Brzy i ochutnáš nové jídlo, abys poznala, že nejenom mlíčkem je živ člověk.
Dáváme tě i na bříško. Nejdříve jsi jen ležela a cumlala si prstíky. Pak tě ale pohled do zrcátka přiměl zvednout hlavičku a tobě se to zalíbilo. A jak ti to teď jde! Sleduješ i Bazíka s Filipem. Zkoušíš lézt, ale to se ti zatím nedaří. Cestuješ nám v postýlce a odkopáváš si deku. Ještě, že ti maminka pořídila spací pytel, který odkopat nemůžeš.
Nejlépe spinkáš v kočárku. Zaspala jsi procházky s námi i s dědou a babičkou, zaspala jsi i jízdu tramvají, autobusem.
Zažila jsi i jízdu v autosedačce a své první focení, kdy tě paní fotografka nenechala spinkat. To jsi pak byla celá mrzutá.
Mrzutá jsi byla i po očkování, kdy jsi měla teplotu a nebylo ti dobře.
Ale brzy ses na nás už hezky smála.
Cvičíš teď i na rehabilitacích, aby sis srovnala krček a posílila svaly do dalšího života. Tolik tě toho v něm ještě čeká. Ví Bůh, co budeš v životě dělat. Co budeš mít ráda, co se naučíš a jak budeš pracovat či tvořit. Bude toho hodně.
Budeme ti s tím pomáhat.
Máme tě rádi.

Obr. Pixabay