A je z toho náhodou téma tohoto týdne...

Dnes jsem naděloval. Až následně jsem si uvědomil, že je to vlatně téma tohoto týdne. Takže krátce poreferuji.

Já dělám radost rád. To asi každý. Ale nesnáším, když se to musí v nějakém termínu, při nějaké příležitosti. Když je to jaksi povinné, vynucené.

Proto nemám rád Vánoce, narozeniny a tak podobně. Když mě napadne, čím komu udělám radost, tak snad s tím nemusím čekat na jeden konkrétní den v roce.

A přesně k tomu mě dnes žena donutila. Naše společná kamarádka měla padesátiny. Tak co jí dáme? Vždyť ona nás seznámila... Takže je na mě, abych jako přednosta domácnosti něco vymyslel.

No jo, ale co dát někomu, co všechno má, nic nepotřebuje a kdyby potřeboval, nebo se mu jen zachtělo, tak si to může koupit? To je otáka. Rozhodně těžší, než ta hamletovská, být či nebýt... Alespoň pro mě.

Tak jsem myslel a vymyslel, že daruji zážitek. To není moc originální, že? Tak to musí být originální. Vezmu ji někam, kam ji nikdo nemůže vzít...

Já mám dost kamarádů i známých. Už jsem psal, že ve známostech je větší bohatství než v penězích... Zkrátím to. Pozval jsem dívčinu (je o dva roky mladší než já) na prohlídku Chrámu sv.Víta. Že to není originální? Jenomže já proniknu i tam, kam běžní návštěvníci ne.

Nepodaří se mi to každý rok. Naposledy jsem se do těchto prostor dostal v roce 2015. Ale když už se tam dostanu, můžu vzít ve skupině až osm lidí. Byla by škoda toho nevyužít. Tak komu chci ještě udělat radost...

Vzal jsem dva kamarády, spolužáky. Tedy svého lékaře a právníka. S rodinami. Mám dojem, že pro mě udělali víc, než já pro ně.

A teď kámen úrazu. Slíbil jsem, že pokud budu fotit, tak jen pro vlastní potřebu. A když jsem to slíbil, tak je mi líto. Sliby se mají dodržet. Dám sem jen dvě vágní fotky zvenku, co si na podzim může udělat každý turista...


Škoda, no...

No a ta paní se týden dopředu omluvila, že je pracovně příliž vytížená... Ono se tam nemůže kterýkoliv den v kteroukoliv hodinu. Tak přece nenechám ta volná místa propadnout... Tudíž jsem udělal radost někomu dalšímu. A teď zas abych pro ni vymýšlel něco jiného, časově nenáročného. Ach jo. To je život... Zaplaťpánbu za něj. Mám se skvěle!