Negrelliho viadukt, jazyková část

Viadukt... Předpokládám, že asi každý čtenář ví, že via je v latině cesta a ducere znamená vésti. A zase prakticky každý čtenář si odvodí, že dux znamená vévoda a proč se B.Mussolini nazýval duce...

Ale zastavím se na chviličku u toho vévody. Nejpůvodněji to býval vojevoda. Ten, kdo vede vojsko. Obyčejný válečný náčelník. Vojskem vybraný a vojskem odvolatelný... Od krále se zásadně lišil. Vévoda, též kníže, byl vůdce lidí. Král býval majitelem a vládcem země. Byl Bohem pomazaný a Bohu a zemi odpovědný.

Ale proč to tak rozebírám? Vlády v demokratických zemích navazují na moc vévodů. Budou dělat to, co požaduje lid. Plus minus. I kdyby to zemi mělo škodit. Králové měli naopak činit to, co bylo dobré pro zemi, včetně jejích obyvatel. I proti jejich vůli. To jsem chtěl napsat v odpověď na @petrvl poslední ekologický článek. Proto jsem umírněný monarchista.

Slovo kníže, staroslověnsky knendza, pochází od staroněmeckého slova kuninghas. Z toho se vyvinul koenig i king... Ale to už je jen takové onomastické hnidopišství. (Onomastika je věda o původu slov.) Tohle na základní škole vykládat nemůžu, není čas. Tak si to užívám aspoň tady...

Ale viadukt je také příbuzný dukátu. Což už tak úplně každý neví, myslím. V obě stěhování národů se především kradlo a loupilo. Když už se nakupovalo, tak to byl spíše směnný obchod. A těch pár stříbrňáčků, to byly denáry. Z římské libry, 0.327 kg, se jich razilo 240. Kterýžto měnový systém vydržel v Británii do roku 1972... Ale to jsem mimo jazykovědu. Chvíli tam ještě zůstanu.

Podle svědectví Ibrahíma ibn Jakúba, židovského konvertity k islámu, který pod maskou kupce podnikl v polovině 10.století špionážní cestu Evropou v žoldu bagdádského chalífy, se ve Fráze (Praze) za vlády krále Bújislava (knížete Boleslava, nevíme jestli I.Ukrutného, nebo II.Pobožného) dalo žít jeden měsíc. Asi za 1,5 g stříbra... Bylo tehdy ukrutně drahé. Nebo teď je tak levné?

Otevíraly se nové doly, zlepšovala se technika těžby i zpracovánbí stříbra. Cena klesala. Na co jste potřebovali dřív jednu mincičku, na to byl teď potřeba pytel minciček. A ražba takových málocenných mrňousků byla strašně drahá.

A tak se král Obojí Sicílie, Roger II., vrátil k římskému zlatému aureovi. (Aureus znamená latinsky zlatý. Aurum. Znáte. Aureola. Si odvodíte. Spíš zlatozář než svatozář...Staphylococcus aureus...) To bylo kolem roku 1140.

Nápad to byl praktický. Všechna italská města jej začala napodobovat. Minci se v různých městech říkalo různě. Zecchini... Třeba ve Florencii se zlaťáček nazýval florén. Odtud florin nebo forint... No a benátský dóže (zjevně také odvozeno od lat.slova dux) Jan (teda Giovanni) Dandollo dal na benátské zlaťáčky roku 1280 umístit zbožný nápis: "Sit Tibi Christe datus, quem tu regis, isto ducatus." (Tobě Kriste dáno ve správu toto vévodství.) A dukát byl na světě! Ne každý, kdo jej používal uměl dobře latinsky...

Ještě závěrem k mincovní problematice. Dukát se u nás začal razit za světáckého krále Jana Lucemburského. Ale byla to spíše prestižní záležitost. U nás jsme šli tradičně vlastní cestou. Poslední Přemyslovci jednoduše zvětšili stříbrnou minci. Nejprve to byl brakteát, ale později, od 1306, se vžil název groš. Taky zkomolenina. Grossus = velký.

Pražský groš. Ten fungoval dobře dvě stě let. Ale stříbro dále zlevňovalo. Za chvíli se počítaly groše jen po kopách. A tak se objevily na začátku 16.století. Jáchymováčci. Tedy Joachimsthalery. Tolary, dolary...

Ale abych končil. Co říkáte na transparet, jedinou obrazovou přílohu mého dnešního textu? Ona to nebude gramatická chyba... Zpráva = informace. Správa = management.

Takže dobrý management, který to o sobě sám říká... Správa železniční cesty? Dobrá správa železniční cesty? Milostivá vrchnost... Ministerský předseda ze všech nejlepší... Jakápak skromnost. Komu čest, tomu čest! Což je spíš takové barokní uvažování...