Třeboň - hrob

Některé české rody dokázaly konkurovat panovníkům. Po určitou dobu. Ale jediní Rožmberkové jim dokázali konkurovat po celou dobu své existence. V čem že jim konkurovali?

Prakticky ve všem. Úloha panovníkova ve středověku spočívala především v péči o duše svých poddaných. Takže zakládání kostelů, klášterů... A jejich nádhera.

Rožmerkové měli svoji rodinnou hrobku ve Vyšším Brodě, kde založili cisterciácký klášter. Ale rod byl organizován tak, že jen nejstarší syn byl dědicem a vladařem. Ostatní potomci dostávali jen k doživotnímu užívání určité panství.

Tudíž vladař býval pohřben vždy ve Vyšším Brodě. Ostatní členové rodu zpravidla... Ale byl tu také minoristský klášter v Českém Krumlově, augustiniánský klášter v Třeboni... I tam najdeme rožmebrské hroby z vedlejších rodových linií...

A ta nádhera... Vybavíte si oltářní obrazy Mistra Vyšebrodského oltáře a Mistra Třeboňského oltáře? Bývaly reprodukovány ve všech učebnicích. To nejlepší, co se zachovalo z pozdně středověkého gotického malířství vedle Křížové kaple na Karlštejně.

No, tak úplný důkaz kvality rožmberských umělců to není... Je to důkaz rožmberské moci. Karlštejn a rožmberská panství se ubránily husitům a tamní památky se zachovaly.

Na fotografii je Kostel Panny Marie Královny a sv.Jiljí. Součást areálu augustiniánského kláštera. Pohřbeni jsou tu dva Rožmberkové a čtyři nevěsty z jejich rodu...

Co se umění týče, pan Vilém byl hudbymilovný... Přivezl si na Český Krumlov italské hudebníky. Tamní dnešní festivaly by jej jistě zaujaly.

Ve vědě byl ale slabší... Mezi jeho alchymisty byste nalezli mnohem více šarlatánů než na Pražském hradě... U Rudolfa býval každý vědec podroben přísné zkoušce ze svého oboru... A u Viléma ne. Slavný magister Kelly nakonec skončil ve Vilémových službách.

Ale čas oponou trh´ a tohle je Schwarzenberská hrobka... Přísně v zato neleží v Třeboni, ale na katastru sousedního Domanína. Dříve Schwarzenberkové pohřbívali v místním kostele sv.Jiljí... Ale ten v polovině XIX.věku přestal vyhovovat hygienickým předpisům.

Tudíž si v letech 1874 - 1877 dali postavit tuto skromnou hrobku o půl kilometru dále... "Prosím, neklepejte na rakve! Stejně Vám nikdo neodpoví! I když... Kdo ví!" Hlásá nápis na veřejnosti přístupné hrobce. Těch rakví je tam 24.

V polovině 19.století vládla romantická, novogotická móda. Funerální stavby se tehdy takto prováděly. I když my už víme, že je zakázáno brát si s sebou cokoliv do hrobu...

Poslední fotografie, to je zas městský hřbitovní kostel sv.Alžběty... Ta smuteční vrba vedle se mi líbila... A kvůli demokratické vyváženosti... A kvlůi hezkému počasí...
A Krakonoš nakonec...