Tati, dej mi klíče

„Tati, Tati, kdy mi dáš klíče k tomu Steemitu, jak jsi mi slíbil?"
„Steemit už není to, co býval, když jsem ti to slíbil. Ještě, než ses nám narodila, byl úplně jiný. Věřili jsme, že my, jeho uživatelé, že ho dokážeme ochránit před zkázou."
„Jakou zkázou, Steemit přece pořád existuje?"
„Máš pravdu, Terezko, existuje. Ale koupil ho jeden člověk a zabraňuje tomu, aby tam lidé psali to, co chtějí."
„Proč to udělal? Steemit byl přece tak skvělý, patřil všem."
„Asi pro peníze, víš. Pro peníze lidi dělají i horší věci."
„Já nechci peníze. Mě stačí, když mě máte s maminkou rádi."
„To máme, Terezko. Peníze budeš potřebovat, až budeš velká. Abys měla co jíst a čím se oblékat.“ Ale nebuď jako ten člověk.“
„To nebudu, tati. Chtěla bych, aby mu Steemit nepatřil.“
„Tím se netrap. Lidé před lety zkopírovali vše, co na Steemitu vytvořili a udělali si Hive. To znamená Úl. Úl pro pilné včelky. A tou můžeš být i ty. Tvůj účet na Steemitu stále existuje, ale nepoužívej ho.
Dám ti klíče k Úlu.“
„Jsi skvělý, tati, díky!
Ale tati, ty přece ještě pořád používáš i Steemit.“
„Ano, Terezko. Používám ho. Jen pro peníze…“