Když jsme se ještě smáli 2: Koronavirus

Pamatujete, jak jsme se smáli koronaviru? Jako by to bylo hrozně dávno, že se už o tom ani nemluví, ale je to chvilka. Mám na mysli od chvíle, kdy jsme o koronaviru slyšeli poprvé. Od té doby uběhlo pouhých pár týdnů, ale jak se vše umí rychle změnit a život vám řekne „člověče, moc se netlem!"

Den, kdy jsme začali brát koronavirus vážně

Nevím, jestli je mojí povahou, nedělat ukvapené závěry, nebo si to jen namlouvám. No, možná si ještě vzpomenete, kdy jste o koronaviru slyšeli poprvé vy. U mě to bylo rovnou spojené s výsměchem. Jak si možná ještě pamatujete, lidé se smáli, že se řeší nějaký koronavirus. Někde na mě vyskočil něčí názor, že chřipka je mnohem nebezpečnější a tohle je jen nějaká blbost. V podstatě, že se z toho někdo snaží udělat mnohem větší problém, než to ve skutečnosti je a pouze straší lidi.

No, a to pořád není vše. Pak přišla ta největší vlna výsměchu, která s odstupem času působí až hanebně. Všude bylo cítit to opovržení těmi, kteří si začali dělat zásoby, kupovali roušky a dezinfekční mýdla... Neříkám, že to v mnoha případech neblo přehnané, to ano, přesto ten způsob zlehčování a výsměchu mě nutil přemýšlet, kdo se bude smát nejlépe.

Sám jsem od začátku týdne doma s nemocí, takže jsem žádný mimořádný nákup nedělal. Nechtěl jsem přijít s chřipkou a vyděsit celý obchod svým smrkáním a kašláním. Tato představa mi sice přišla trochu komická, ale nesmál jsem se. Pokud jsem se v této souvislosti sám něčemu pousmál, tak představě pohoršeného zákazníka, který si fotí dva přeplněné koše konzerv, mýdla a toaleťáků a s patřičným rozčarováním ve tváři toto své dílo zavěsí na síť s komentářem „lidi jsou blázni," a který následně zmiňované vozíky popadne a pádí k pokladně, protože jsou samozřejmě jeho...

Na internetu pak takové foto rozpoutá náležitý smích, stejně jako včasný nákup roušek. Ten některým lidem tak moc vadil, že si nemohli pomoct a museli o tom v jednom kuse polemizovat na sítích. Když jsme se koronaviru ještě smáli, protože byl od nás daleko, mohli jsme si dovolit takové kraviny řešit.

Stačí jeden moment a je všechno jinak

No, a pak už to šlo tak rychle, že prakticky ze dne na den začalo být jasné, že už tu nic k smíchu není. Poslední opozdilci dostávali na netu sodu, když přišli s nápadem, že je to jen nějaká lehčí chřipka a to byl den, kdy jsme se smát přestali. Pak už to šlo ráz na ráz. Zavřené školy, zavřené obchody kromě potravin či lékáren, karanténa, povinné nošení roušek a marné snahy sehnat kdekoli beznadějně vyprodané dezinfekční mýdlo Češi vyřešili nákupem 75% alpy.

Nyní začíná vypovídat pošta, která již např. přestala doručovat veškeré doporučené zásilky, takže si pro ně během karantény mají všichni chodit na pobočku, ačkoli by správně měli zůstat doma. Naopak solidarita mezi našinci nyní ukazuje, proč bychom měli přežít. Chybí nám sice roušky a další důležité vybavení, dezinfekce na ruce a testovací soupravy, ale lidé začali myslet na druhé. Mnozí začali šít provizorní roušky a rozdávat je ostatním.

Když jsem se koncem týdne přece jen dostal do obchodu, lidé se chovali velmi klidně a rozumně. Většina z nás se nyní začíná projevovat jako rozumní lidé. Zachovávají klid, nepanikaří a řídí se heslem: „já chráním tebe, ty chráníš mě." Tedy až na výjimky, ale většina je skutečně nyní alespoň u nás velmi disciplinovaná. Jestli něco selhává, tak jako vždy zkostnatělá byrokracie, což ilustruje zmíněný případ s naší poštou, která neumí nechat dopisy a zásilky u dveří, ale místo toho svolá lidi na pobočku.

Počet mrtvých se rychle přiblížil 10 tisícům a zatímco Čína zatím svůj boj vyhrává, my jsme ještě zdaleka nedobojovali. Když jsem ale slyšel, s jakou nezodpovědností hovoří o koronaviru někteří evropští politici a jak vlády některých zemí selhávají, musím navzdory čemukoli říct zlatý Babiš, který se s tím jak se zdá fakt nesere a díky tomu jsme jako jedni z prvních začali povinně nosit roušky atd.

Prostor pro zlepšení je pak na straně prezidenta Zemana. Ten mě osobně skutečně znechutil svým očekávaným čtvrtečním proslovem. Všichni jsme asi čekali nějaké důležité informace, vyjádření prezidenta k situaci a možná i pár potřebných informací a dobrých slov, jak se patří pro hlavu státu v krizové situaci.

Ano, abych byl spravedlivý, Zeman skutečně v pár větách vyzval k tomu, abychom koronavirus nepřeceňovali ani nezlehčovali. Nicméně takto s "křížkem po funuse," jelikož smát jsme se už přestali a panicky skupovat už nemá smysl, nedostatkové není a zbytek zboží už snad bude i nadále, tak už to asi nebude mít potřebný efekt. No, před necelou polovinou konečně přišlo sdělení, že máme „výrazný nedostatek" lékařského vybavení. To jsou ty dezinfekční gely, roušky, testery a podobně. Za to Zeman poděkoval „Čínské lidové republice, která nám jako jediná země pomohla v dodávce..." Zapoměl však zmínit, že v první řadě to byli naši politici včetně něj samotného, kdo do Číny poslal 4,5 tuny roušek, dezinfekcí a dalších zdravotnických pomůcek.

No a po tomto poděkování prezidenta České republiky, které, nikoli nepodobno díkům našim rudým bratrům které známe z nahrávek z totalitních dob, vděčně velebilo naše čínské zachránce, přišlo něco ještě horšího. Po logistických detailech ohledně letadel vyslaných do Číny, které, jak hlava státu usoudila, tak zřejmě musí každý Čech znát, se celá druhá polovina proslovu stočila k podružnostem ohledně opozičních politiků a hlouposti našich novinářů, kteří „jak víme, píšou o všem a nerozumí ničemu."

Závěr

Vždy je prostor pro zlepšení, ale celkově mám z České republiky v této těžké době v tuto chvili dobrý pocit. Ano, smáli jsme se, ale copak nám humor není vlastní? Nakonec si myslím, že právě v humoru je naše síla, nikoli slabina a že když jde do tuhého, tak na našince se dá spolehnout. Pokud jde o koronavirus, lze dodat jediné, pokud možno teď zůstaňme doma. Noste roušky, pokud máte tak brýle a hlavně také rukavice. Myjte si pořádně ruce a využijte i svou alpu na jejich dezinfekci po návratu domů. Nezapomeňte často mýt a dezinfikovat kliky u dveří, klíče, peněženky volant a podobně. A i přes humor se prosím vyhněme výsměchu a samolibým úšklebkům. Navždy už pamatujte na tu chvíli, kdy jsme se ještě smáli, a taky na den, když nás ten smích přešel. Může se to stát kdykoli a komukoli!