Odpočinek je možná doba, kdy si vytváříme svoji strategii

avatar

Když jsem zaznamenal, že máme nové #tematydne, a že je tím tématem odpočinek, mile mě to překvapilo. Říkal jsem si, „jaká náhoda!," vždyť já odpočinek delší dobu v podstatě propaguji, aniž bych tomu věnoval nějakou větší pozornost.

odpočinek, čerstvý.jpg

Bohatství

Začalo to rubrikou Bohatství. Když jsem poprvé začínal psát články, věděl jsem, že moje rubrika ponese název Bohatství. Tedy, dovolte mi to upřesnit: věděl jsem, že budu psát na toto téma. Byl jsem zcela ponořen do jediné myšlenky. Tou myšlenkou bylo, že chci být bohatý. Od té doby jsem ušel kus cesty, ale myšlenku si s sebou nesu dál a můžete se s ní potkat v mých článcích stále, i když už ne tak často.

Zároveň jsem se rozhodl, že moje cesta půjde tudy, že se stanu součástí kryptokomunity a že jsou to právě kryptoměny, na čem pravděpodobně zbohatnu. Být chudý umí každý, ale být bohatý, to se člověk musí naučit. Možná proto jsem tak rád četl knížky na toto téma. Četl jsem knihy o úspěchu a následně si z nich vybíral to nejlepší a sázel to do svého života. Poslouchal jsem skvělé audioknihy a věděl jsem, že co si z nich odnesu, to jsou semínka. Tyto semínka, jak to s oblibou nazývám, moc rád sázím.

A v jednu chvíli jsem prostě pocítil potřebu to začít přesouvat na papír, pak do počítače a na web. Začal jsem psát články, které četly tisíce lidí a předávat jim část sebe sama a svých "semínek". Předával jsem jim svůj pohled na to, co jsem se sám dočetl, jako to pravěpodobně dělali i mnozí autoři přede mnou. A nějakou dobu to fungovalo. Pak přišla změna. Toto období prostě skončilo a já jsem musel jít dál.

Odpočinek na předpis

Život je změna a my nesmíme lpět na tom, co je, protože všechno se neustále mění. Moje články přišly v pravý čas a na Kryptomagazínu jsem oslovil mnoho tisíc lidí. Moje články pro ně byly odpočinkem. Našli v nich něco, co jim dovolilo upustit od problémů a každodenních starostí a zasnít se nad svou vlastní lepší budoucností. Co jim dovolilo mít plány na lepší zítřky. Něco z toho jim také umožnilo si skutečně vydechnout od všech problémů.

Od té doby se mnoho změnilo. Kytka má omezené množství semínek a můj projekt nebyl nekonečný. Stále rád opráším tradici a napíšu odpočinkový článek v rubrice Bohatství na Hodlerovi, ale nemůžu to vydávat na sílu. Není možné produkovat tyhle článku násilím. Jsou to kousky mě samotného.

Co vlastně znamená odpočinek?

Když se s odstupem času zamyslím, co pro mě vlastně znamená odpočinek, tak jsou to přesně ty chvíle, kdy dělám přesně to, co dělat chci.

To je přesná definice odpočinku, byť vám brzo vysvětlím, že jde možná ještě o něco víc. Že je to možná čas plánování.
Odpočinek však určitě není nicnedělání. Je to čas, kdy neděláte to, co víte, že už o moc déle dělat nemůžete, ať už jde o cokoli.

Odpočinek může být chvíle, kdy zmizí důvod, pro který se dlouho stresujete, nebo když přestanete sami sebe zatěžovat nesplnitelnými představami. Odpočinek je mnohem víc, než nedělat nic. Nedělat nic je ve skutečnosti mnohem těžší, než se zdá. Někdy je třeba si odpočínout od nicnedělání a začít něco dělat. Je to trochu zmatené, přiznávám.

Co bych chtěl závěrem říct, je, že odpočinek je taky to, co se vymyká v dnešní společnosti. Odpočïneme si, když nemusíme plnit společenské normy. Ve chvílích, kdy přestane platit spousta věcí, které nás již od malička dusí. Osobně to vnímám tak, že náš svět je zatížen něčím, co z nás dělá nesvobodné bytosti. To něco nám bylo vtloukáno již od dětství a pravděpodobně jsou to pozůstatky starých dob. Dob, kdy lidé upalovali ženy jako čarodějnice. Kdy se lidi přitloukali na kříže. Kdy jsme se zabíjeli kvůli rase či náboženství. Kdy pravda neznamenala moc, ale moc a postavení znamenalo vše.

Tyto doby jako by stále šeptaly v naší vlastní ozvěně. Když se vydáme do chladné podzímní přírody, jako bychom je tam někde v dálce slyšeli, šeptat tiše svůj příběh.

Tyto doby v nás přetrvávají. Přetrvávají v tom, jak vychováváme své děti. Co je učíme a jak s nimi mluvíme. To, co si předáváme a pokračujeme v tom. Snad z povinnosti, možná... Ale dnes už si to lidé začínají uvědomovat. Začínáme pomalu věřit tomu, že to můžeme změnit. Že si můžeme odpočinout i od své vlastní hlouposti, zbabělosti a minulosti. Začít nanovo. Odpočíváme, abychom získali sílu se změnit. Ale dokud je šance něco změnit, neměli bychom to ani s odpočinkem raději přehánět.

A když jsme pozorní, zjistíme, že náš vlastní život nám to vždy připomene.

Něco nás přiměje si odpočinout, když je přesně ten správný čas. Možná, že nyní je doba odpočinku. Možná, že nyní máme čas to udělat jinak. Udělat to líp, abychom se opět nezačali vraždit. Abychom se nepropadli do propasti, ze které se budeme zase muset vyhrabat holýma rukama. Pokud život je boj, tak odpočinek je doba, kdy si vytváříme svou strategii. Tak tedy volme s rozumem, jak svůj čas využijeme...

Každopádně díky, pokud jste dočetli až sem. Já jsem si při psaní tohoto článku velmi odpočinul a nezbývá mi než doufat, že vás také občerstvil. :)



0
0
0.000
11 comments
avatar

Pěkný příběh stojí "za kytkou", takové odpočinkové čtení řekl bych :-) ale ne, teď vážně, je pravda že člověk může odpočívat i aktivně, když dělá to co ho baví a ne to co musí (jako třeba práce).

0
0
0.000