GR 131 Camino Natural Anaga - Chasna (Day 2)

After the morning photosession I set out again. The first destination was the small town of Arona, where the GR 131 route officially begins. Then, across the village of Vento, I headed along the TF 218 to the top of Roque del Conde, a table mountain with a height of 1001 meters. The TF 218 started quite uncomfortably by having to cross a valley with a depth of about 30 meters, so at 200 meters I overcame a 60 meter elevation and here I found that it would not be easy.

Po ranní fotosession jsem se vydal opět na cestu. První cíl bylo městečko Arona odkud oficiálně trasa GR 131 začíná. Poté přes vesničku Vento jsem zamířil po trase TF 218 k vrcholu Roque del Conde, což je stolová hora s výškou 1001 metrů. TF 218 začalo poměrně nepříjemně, tím že jsem musel překonat údolí s hloubkou asi 30 metrů, takže na 200 metrech jsem překonal 60 metrů převýšení a zde jsem zjistil, že to nebude jednoduché.

After crossing the valley the road improved and I started to meet some tourists. Most of them were Russians who only had a bottle of water. In the middle of the climb, they usually had only bottoms in half-liter bottles. Personally, I was pulling about 4 liters at that time and that was not enough for that day. After climbing the summit, a short snack and a few photos I went back to GR 131 again.

Po překonání údolí se cesta zlepšila a já začal potkávat i nějaké ty turisty. Většina z nich byly Rusové, kteří sebou měli jen láhev vody. V polovině výstupu většinou měli jen po dně v půllitrových lahvích. Já osobně jsem tou dobou táhl asi 4 litry a to bylo na ten den málo. Po zdolání vrcholu, krátké svačině a pár fotografiích jsem se vydal opět na cestu zpět ke GR 131.

I found in the guide that there is an alternative route from the top. It has been written that a certain step is required and that one must not suffer from fear of heights. After my experience of European routes, I set out on this journey. The first fifth was quite similar to what I went upstairs. And then it started. Sometimes I had to overcome the 2 meter elevation, which was not the easiest with a backpack. Then there was an inclined plane of a single piece of granite, and below it a 300 meter depth. Here I came a few German tourists, which also surprised the terrain. And so we gave each other visual support. Shortly before crossing with GR 131 we met a French couple who went to the top of our way. They said this road was better to the top. I was finally back on GR 131.

V průvodci jsem našel, že existuje i alternativní trasa z vrcholu. Bylo zde psáno, že je vyžadován jistý krok a nesmí člověk trpět strachem z výšek. Po zkušenostech z tras po Evropě jsem se touto cestou vydal. První pětina byla dosti podobná tomu co jsem šel směrem nahoru. A pak to začalo. Občas jsem musel překonat i 2 metrové převýšení, což s batohem nebylo úplně nejlehčí. Pak zde byla nakloněná rovina z jednolitého kusu žuly a pod ní 300 metrová hloubka. Zde jsem došel pár německých turistů, které terén také překvapil. A tak jsme si navzájem dělali vizuální podporu. Kousek před křížením s GR 131 jsme potkali francouzský pár, který se vydával na vrchol naší cestou. Říkali že tato cesta je k vrcholu lepší. konečně jsem byl zpět na GR 131.

As soon as I joined GR 131, I started to climb again. This time, however, I was expected to climb 300 meters into the saddle from where a paved road led. Along the way I watched the local fauna and flora. I was most interested in canaries, who were flying around. I had no idea I could see them for the last time. After climbing the saddle I enjoyed a fairly straight road that led to the village of Ifonche.

Jakmile jsem se napojil na cestu GR 131 začal jsem opět stoupat. Tentokráte pozvolněji ale i tak mě čekalo převýšení 300 metrů do sedla, odkud vedla zpevněná silnice. Cestou jsem pozoroval místní faunu a floru. Nejvíce mě zaujali kanáři, kteří poletovali po okolí. To jsem netušil, že je vidím naposledy. Po zdolání sedla jsem si užíval poměrně rovné silnice , které vedla do vesnice Ifonche.

There is a restaurant in Ifonche where I like to sit because my feet hurt in hell. I had chicken breasts with roasted potatoes and drank caca cola because the body demanded sugar. After late lunch or early dinner, I replenished the water supply to 5 liters and very slowly I went to the new landscape that was waiting for me over Ifonche. The landscape was a pine forest. An ideal place to hide and survive the night. The leg cramps were so severe that I walked only about 200 beyond the edge of the forest and set up a tent right by the road.

V Ifonche je i restaurace, kde jsem si rád sedl, jelikož mě pekelně bolely nohy. Dal jsem si kuřecí prsa s opečeným bramborem a zapíjel caca colou, protože tělo požadovalo cukr. Po pozdním obědě, či brzké večeři jsem doplnil zásoby vody na 5 litrů a hodně pomalu jsem se vydal do nové krajiny co mě čekala nad Ifonche. Tou krajinou byl borovicový les. Ideální místo na to se schovat a přečkat noc. Křeče v nohách byly tak silné, že jsem došel asi jen 200 za okraj lesa a postavil stan přímo u cesty.

The second day was even more challenging than the first, and the first leg problems began to appear. That day I traveled 12.9 km and exceeded the altitude of 1350 meters in relatively uncompromising terrain.

Druhý den byl ještě náročnější než ten první a začali se objevovat první potíže s nohami. Ten den jsem urazil 12.9 km a překonal převýšení 1350 metrů v poměrně nekompromisním terénu.